Přírodovědně zajímavá místa u Hluku

Městečko Hluk leží v zemědělské krajině, kde dnes převládají velké lány polí, a která vypadá na první pohled monotónně. Už ale na ten druhý pohled si všímavé oko povšimne, že na některých kopcích se ještě rozkládají docela rozsáhlé listnaté lesy, většinou dubohabřiny typické pro výškový stupeň pahorkatin. Není to samozřejmost, na mnoha místech mají místo listnatých lesů smrkové monokultury, které dnes ničí kůrovec. Podhůří Bílých Karpat ale nebylo v minulosti proslulé svými lesy, mezi přírodovědci je proslavily především rozsáhlé kavylové stepi. Ty zde mají souvislý výskyt pravděpodobně už od poslední doby ledové. Většina stepí byla bohužel už dávno rozorána, nicméně stepní trávníky s druhově bohatou vegetací se ale porůznu zachovaly. Ty nejzajímavější zůstaly zachovány v maloplošných chráněných územích, v PR Kobylí hlava a v PP Miliovy louky. Pěkný xerotermní trávník trochu jiného typu, vyvinutý na mělké půdě, najdeme také na Babí hoře (PP Babí hora). Zbytky květnatých luk se stepními prvky se zachovaly také na západním svahu kopce Jasenová u Blatničky, u lesa Dubník směrem k Boršicím nebo na okrajích lesa Hluboček (Prašnice, Padělky, Staré hory). Na našich stránkách bychom vám rádi jednotlivá místa (botanicky „lokality“) představili, seznámili vás s tím, co zde v různou roční dobu zastihnete kvést, ukázali vám, jak je naše příroda krásná, a že stačí začít chodit na vycházky do okolí vašeho bydliště. Důležité je ale také seznámit se s tím, co je potřeba k tomu, abychom zbytky stepních trávníků a listnaté lesy nadobro neztratili a mohli se z nich dál radovat. Možná každý neví, že největším ohrožením (kromě rozorání, samozřejmě) je ponechání stepních luk ladem. Tyto stepní louky se po staletí a možná tisíciletí kosily nebo pásly, možná také občas vypalovaly, zkrátka lidé je využívali jako zdroj potravy pro zvířata a rostliny, které zde rostou, jsou nato přizpůsobené. Takovéto obhospodařování potlačuje statné rostliny, které by jinak na louce převládly, a vytváří prostor celé řadě drobnějších bylin. Proto také Státní ochrana přírody zajišťuje kosení v přírodních památkách a rezervacích. I vy, pokud máte nějaký svůj kousek louky a chcete, aby zůstal loukou, která navíc pěkně kvete, musíte ho pravidelně každý rok kosit a seno z louky odvážet. U dubohabřin je důležité nehospodařit v nich holosečným způsobem, ale výběrovým a v žádném případě nevysazovat smrky. Tato vlhkomilná dřevina je pro zdejší nadmořskou výšku z klimatických důvodů zcela nevhodná.

Použitá literatura a zdroje:
Podpěra J. (1948): Jak se rozvíjel floristický výzkum Bílých Karpat. Práce moravskoslezské akademie věd přírodních 7: 1-26.
Novák J. (2019): Soil charcoal elucidates the role of humans in the development of landscape of extreme biodiversity. Land Degrad Dev. 30:1607–1619.